Z Německého zápisníčku

Milí čtenáři,ať už máte zálibu v krojích, v tanci, v pivě, nebo jste jen zvědaví, jak se mají vaši známí souboráci, vězte, že právě čtete řádky vybraného dokumentu – a nikoliv ledajakého! Tento zápisník bude svědkem nejen každého kroku folklorního souboru na půdě našich německých sousedů, ale i zaznamenaných postřehů ze zákulisí (možná i peprně kořeněných). 

Ano, vážení – folklor není jen o tom, co se děje na jevišti, ale i o tom, co se šeptá v autobuse, zpívá na schodech hotelu a tančí po půlnoci ve foyer. V tomto zápisníčku najdete nejen místa, kde jsme vystupovali, ale i momenty, které se možná měly odehrát pouze mezi námi. Ale co by to bylo za cestu, kdybychom se báli trošky upřímnosti?

Vojvoďáci opět po roce vyjíždí na zahraniční zájezd, tentokrát do německého městečka Scheeßel ve spolkové zemi Dolní Sasko, cca 50 km od Hamburku. Zde působí folklorní soubor De Beekscheepers, který jsme potkali loni v Brazílii a se kterým jsme navázali kontakt. Jak už to většinou u nás bývá, zanechali jsme výborný dojem a proto nás hned po tomto zájezdu pozvali k sobě na letní festival. To nemůžeme odmítnout. My moc rádi vyjíždíme vstříc dalším novým zážitkům a dobrodružstvím. 

DEN 1 

Výjezd je naplánován na úterní půlnoc z depa. Jako vždy je precizně naplánovaná trasa sběru bobulí - členů souboru, kteří na odjezdové stanici, Kozlovice - obečko, doplňují téměř celý hrozen. Nakládáme kufry a nástroje, zpíváme souborovou hymnu a usedáme do autobusu. Pár minutek po 1 hodině ranní středečního dne vyjíždíme. I když je pokročilá noční hodina, v autobuse se vedou družné hovory. Kolem půl třetí autobus utichá. Ale na žádost Lenky první krátká čur pauza v 2:45. Záchod v autobuse se nemá používat. 

Až na toaletovou krizi máme pěkný, dlouhý, velký a pohodlný (57 místný) autobus, který umožňuje každému členu zájezdu mít vlastní dvojsedačku. Jen basista Tomáš má celou košinu pro sebe. Ale tím, že nastupoval v depu jako první, měl možnost volby. Nebo že by nějaká protekce?

Za volantem se nám střídají dva řidiči.Mají s námi premiéru. Snad obstojí. Uhánějí s námi skrz české dálnice a ve čtvrt na šest v Praze nabíráme poslední bobuli - Hadžu. Teď už je náš hrozen úplně kompletní, dvacetišesti členný. O hodinu později zastavujeme na ranní kafčo a snídani v Ústí nad Labem, protože bobule jsou už dost šťavnaté a je třeba zase trochu upustit tekutin. Od té doby už je v autobuse zase rušněji.

Blížíme se k německým hranicím a jsme lehce nervózní. Zastavujeme a probíhá krátká kontrola. Naštěstí je opravdu jen velice krátká. Německý voják vstupuje do autobusu a pohledem zkontroluje sedící osazenstvo. Mlaďoši v tu chvíli hrají karetní hru "Uno flip". Zrovna dochází ke změně barvy při hře a hlasitě to oznamují - prostě zakřičí. Překvapený kontrolor uzná, že nejsme podezřelí uprchlíci a pouští nás dál.

Zábava v autobuse se pomalu rozjíždí. Muzikanti ladí nástroje a už se jede "Pějme píseň dokola". Při písničce "Cos porobil Pavelenko, Pavle" přišla do éteru zajímavá modulace sloky. "Ukradl jsem v Kopřivnici Tatru, a s tu Tatru dojedu na Fatru". Lidová tvořivost nezná hranic. Jelikož máme šikovné řidiče, máme dobrý čas. Svištíme si to po německé dálnici a pomalu se blížíme k cílové destinaci. A abychom tam nebyli jak "Hujeři" moc brzo, zastavujeme kde jinde než u Mekáče. Obědová pauza. Po obědě zastavujeme ještě jednou na půl hodinky, protože opravdu tam jinak budeme dříve než organizátoři.

Blížíme se do cílové destinace a koukáme se po okolních domech, které jsou opravdu velice pěkně upravené. Cihlové fasády a udržované trávníky. Eliška vykřikne: "Jé, tady chci bydlet! Tam mají Ferrari. Bohužel má smůlu, holka, jedeme dál. Kolem 15:00 přijíždíme do Scheeßelu, malebného a čistého městečka. Jedeme podle fáborku a cíl nemůžeme minout. Parkujeme u školy. Tady už na nás čekají organizátoři a mají pro nás připravené drobné občerstvení. Vedení souboru jde na krátkou organizační poradu. Poté dostáváme přiřazenou šatnu v místní škole. Ukládáme zde rekvizity a pak přichází ona chvíle.

Hostující rodiny si nás přišly vyzvednout. V těchto situacích jsme vždycky lehce nervózní a čekáme, jak to dopadne. Která dvojice dostane jakého hostitele. Myslím, že letos byl na nás los velice přívětivý, protože všechny rodiny vypadají skvěle. A i podle společné konverzace a chlubení se, jak to v jednotlivých rodinách vypadá, je zřejmé, všichni jsou spokojeni. Mlaďošky mají dokonce v rodině takového gentlemana, že jim odnesl kufry přímo do pokoje. A to je getmanovi 12 let. Všichni jsme ubytování poblíž dění festivalu až na dvojici Filip a Matěj, kteří jsou vzdáleni cca 5 km na farmě, kde chovají až 1200 prasat. Možná budou muset přiložit ruku k dílu a ve společných chvílích s rodinou kydat hnůj. Situaci nadále monitorujeme a určitě dáme vědět, jak jim jde práce od ruky. Německá brigáda na farmě. Hostitelské rodiny jsou velice přátelské. Sotva překročíme práh domů dostáváme do ruky pivo nebo jiný drink. To jde pak povídání raz, dva. Což není špatné, to se nám zamlouvá. Asi jsme na ně v Brazílii udělali dobrý dojem. Z doslechu jsme zjistili, že o nás byl mezi hostiteli obrovský zájem. Všichni chtěli hostit Čechy. 

Od 20:00 probíhál v místním muzejním areálu Meyerhof zahajovací koncert. Ten byl spojen s výroční oslavou "Blueprint" neboli modrotiskem. Právě v Scheeßelu se vyrábí modrotisk. K jubilejním oslavám měli přizpůsobený i program celého večera. V úvodu byly všechny zúčastněné soubory zastupeny jedním párem, který za zvuku melodie "Ódy na radost" vyvěšoval vlajku. Náš reprezentativní pár, který byl spravedlivě vybrán jak jinak než počítačem, David s Klárou S., vztyčil českou vlajku jako první na vrch žerdě. Poté vystupovali v programu místní děti a taky kapela, která měla v repertoáru dokonce skladbu od Bedřicha Smetany - Vltavu. Muzikantka Yvonka poslouchala z velikým zaujetím, jakožto členka symfonického orchestru. Jejího zasněného výrazu při poslechu si všiml místní učitel dané kapely, který ji osobně řekl, že to bylo "Only for you!" Dále vystoupil i místní soubor De Beekscheepers a poté jsme přišli na řadu my. Byli jsme ten večer jako jediní hosté, kteří měli tu čest se představit. Jako jediný pozvaný soubor máme ve své krojové výbavě modrotisk, který se večer oslavoval. Proto jsme zařadili tance, kde modrotisk vyniká. V 15 minutovém bloku jsme se představili s tanci Krmášová polka a Zbojnické obrázky. I přes uživatelsky nepřívětivý terén v podobě žulových kostek jsme vystoupení zvládli. Už dlouho se nám Ondráš nepovedl jako dnes. Zaplněné hlediště muzejního areálu nám tleskalo po celou dobu. Úspěch.

Po skončení programu ještě zůstáváme v areálu, vydýcháváme a dáváme si pivko. Nakonec opět rozbalujeme složený cimbál a rozjíždíme večerní zábavu. Společně s místním souborem tančíme o 106. Před půlnocí se rozcházíme domů. Náročný den. Zasloužíme si odpočinek.

DEN 2 

Drazí čtenáři,

uzávěrka předešlého vydání nestihla zaznamenat všechny události, které se odehrály po půlnoci. Ale, nezoufejte! O nic nepříjdete.

Z interních zdrojů se ke mě dostala informace, že některým se cesta z areálu muzea domů značně protáhla. V prvé řadě byla velice veselá, v druhé řadě i akční. Početná skupinka souboráků měla stejný směr cestou na ubytování. Někteří se snažili dohnat léta zanedbané angličtiny při rozpravách s hostiteli. Vše bylo podpořeno salvy smíchu při té marné snaze. Jak se přibližovali k jednotlivým domácnostem, zmenšoval se jejich počet. Až zůstali poslední 4 kluci, mlaďoši. Nebudeme jmenovat, ale malou nápovědu vám sem hodím (F+O+V+H). Kluci byli pozváni po cestě ještě na after párty hostitelem jiného zahraničního souboru. Nabídku odmítnout přece nemohli. Nakonec to dopadlo tak, že tři z nich skončili v rybníku a koupali se při svitu měsíce. Dokonce jednu německou slečnu přibrali, "hodili", s sebou do vody v oblečení. 🫢 Do postele se ukládají po třetí hodině. 😅

Čtvrtek. Budíček před sedmou hodinou. ⏰ Snídaně a nachystání věci na dnešní výlet. Každý z domova vyfasoval svačinku a pitíčko. Jedeme do Hamburku! Sraz v osm u školy. Před vstupem do busu se počítáme. Konečně se nám číselný seznam účastníků podařil až do konce bez většího zádrhelu. To se nám ještě první den nepovedlo. Zlepšujeme se.

V autobuse je od začátku cesty živo. Hodnotíme první den, večerní párty a spousty dalších zážitků. Hned první kruháč = první německý kolotoč. I řidič je nalazen na správné "naší" vlně. Dle tradice ho odměňujeme písničkou "Řidič je hvězda". Naše pilotky jsou slušně vychované děvčata a vědí co se sluší a patří. Vytahují lahvinku jabkovice a častují nás. Šikulky. 🍾

Cesta trvá přibližně hodinu. Počasí nám nepřeje. Nepomáhá ani Amálčino modlení. Prší. 🌧️Vystupujeme s deštníky a pláštěnkami a jdeme se podívat na vyhlídku na hamburský přístav. Děláme pár rychlých fotek a jdeme se schovat, vlastně podívat, do tunelu. Byl to průchod pod řekou Labe. Alter Elbtunnel Hamburg (Starý labský tunel), známý také jako St. Pauli Elbtunnel, je fascinující technickou památkou a důležitou součástí historie Hamburku. V době svého vzniku byl technickou senzací a prvním říčním tunelem na evropském kontinentu. Hlavním účelem bylo usnadnit přepravu tisíců dělníků mezi centrem Hamburku a doky a loděnicemi v na jižním břehu Labe. Délka tunelu je 426,5 metru o průměru 6 metrů. Nachází se téměř 24 metrů pod hladinou Labe.

Jen co přejdeme tunelem na druhý břeh Labe přestává pršet. Už jen mrholí. Po chvíli přestává pršet úplně. To kvituje Kuba se svým papírovým batohem. Dále následuje projížďka lodí po řece hamburským přístavem. Asi hodinová plavba byla super zážitkem. Odvážnější skupina se kochala okolím přímo na palubě. Silnější vítr a občasné mrholení nebylo pro každého. Zbytek výpravy seděl v uzavřené části lodi v teple.

Poté se procházíme po přístavu a obdivujeme velké historické lodě, ponorku nebo budovu Labské filharmonie. 🛥️

Město je velice pěkné, architektonický bohaté, staré budovy se krásně doplňují s těmi moderními. Převažují opět cihelné fasády. Přicházíme před jednu z dominant města, kostel sv. Michaela. Je to jeden z nejvýznamnějších barokních kostelů v severním Německu. Z jeho věže se nabízí úžasný panoramatický výhled na město a přístav. K naší smůle měli z technických důvodu zavřeno. Dovnitř jsme se nepodívali, ale aspoň jsme se před ním vyfotili. ⛪

Prohlídka pokračuje přes městský park k Hilldegarden. To byla velice zajímavá a působivá zastávka. Jde o ambiciózní a inovativní projekt v Hamburku, který má za cíl přeměnit masivní protiletecký bunkr z druhé světové války ve čtvrti St. Pauli na vertikální "zelenou horu" a komunitní prostor. Zde jsme šli na prohlídku. Vstup byl možný pouze bez veškerých tekutin, jídla, cigaret a psů. Ani obyčejnou vodu jsme si nesměli vzít natož pivo. Co s tím? Naštěstí naši průvodci nám pohlídali naše batohy a my mohli vystoupat po nekonečném počtu schodů na vrchol budovy. Výhledy byly parádní. I když bylo zataženo, bylo vidět široko daleko.

Následoval přesun k radnici (Rathaus) metrem. Vyzkoušeli jsme další dopravní prostředek, no paráda. Po povinné fotce před radnicí máme rozchod jako na školním výletě. Hledáme kafe a pivo. Jsme rádi, že si konečně sedneme. Klára prožívá krizovou situaci. V batohu jí prdlo pivo. Taková škoda. Vše společnými silami sušíme a balíme do sáčku. Krize zažehnána. Klára se nosí jako modelka s batohem na předloktí jako kabelkou. Po náročném včerejšku a dnešním výletu jsme zralí na postel. Cesta domů tomu odpovídá. V autobuse je pozdřelé ticho.

Zapomněli jsme zmínit, že máme novou souborou funkci odpadového referenta. Úlohy se zhostil Vítek. Vždy má po ruce sáček nebo pytlík na odpadky a po hromadné konzumaci všechny obchází a sbírá použité obaly.

A ještě jedna možná interní, ale velmi zásadní informace o naší milované vedoucí, Sopkovi. Po letech, kdy držela režii zájezdů pevně v rukou (i v žaludku), se konečně nadechla, usedla... a s pocitem hluboké úlevy uzavřela jednu velkou kapitolu. A to hned první den! Gratulujeme!

Ale moc jsme si po výletu Hamburku neodpočinuli, sotva hodinku. Už od 19:00 jsme měli na programu nácvik společné písně na závěrečný galakoncert. Nebudeme prozrazovat zatím více, ale myslíme si, že to bude moc pěkné číslo. Potom byla naprogramu hromadná party pro všechny soubory a jejich hostitelské rodiny, kde každý soubor učil všechny ostatní nějaký ze svých tanců. My jsme se vytasili s klasikou černou vlnou a trnkou. Zájem o učení tanců byl obrovský. Už tak prostorově omezený parket byl vždycky natřískaný. Ale zábava byla v plném proudu a všichni se skvěle bavili. A když nebylo na parketu místo, tancovalo se po stranách na trávě. Na tomto festivalu jsou kromě nás ještě soubory z Itálie, Belgie, Chorvatska, Uruguaye, Kolumbie, USA a domácí německý soubor. Atmosféra rodinná a skvělá. Opět se končilo těsně před půlnocí.

Jak jsme byli rozjetí tak nám přišlo, že noc je ještě mladá. U Trnkyho a Filipa M. je plánována afterparty. Možná byla v plánu menší obsada, ale nakonec se nás tu sešlo více než byla zimní zahrada jejich domu schopna pojmout. Cca 16 vojvodáků, 8 Němců a pár Chorvatů. Jsme upozorněni na nevrlého souseda, takže máme tlumit hlasitost. Ale v tomto počtu se to nedá. Je tu jako ve vosím úle. Soused zatím nepřišel. 😃 Amálka si našla ženicha. Prý v listopadu bude mezinárodní svatba. Všichni jsou zváni. Kolem půl druhé se někteří odebírají domů. Ostatní možná paří dál.

Dobrou noc a sladké sny.

DEN 3

Vážení čtenáři,

probouzíme se do dalšího festivalového dne. I když je to teprve den třetí, máme pocit, že jsme tady už nejméně týden. Tolik zážitků nasbíraných za dva dny dlouho nepamatujeme. K tomu se přidává únava, protože dny jsou tady dlouhé. Začínají v sedm ráno a končí zase nad ránem. Ale my jako slušně vychovaní z domova jedeme naplno.

Ráno sraz u školy opět v osm hodin. O půl hodiny později máme prostorovou zkoušku na hlavním pódiu festivalu. Máme vymezený dvouhodinový čas. Stačí nám necelá hodinka. V průběhu naší zkoušky se chystá areál. Velmi vtipná situace byla, když pan dělník šrouboval vruty do pódia i během našeho tance mezi námi. A vůbec ho to nerozhodilo, že nám docela překáží. Němci precizně rozkládají lavičky podle provázku v areálu. Používají taky speciální šupleru, aby byly rozestupy mezi řadami všude stejné. Hned jsme to posílali řediteli Sochových národopisných slavností jako inspiraci. Jak se ráno zdálo, že bude škaredě, během zkoušky se počasí proměnilo a zpocení jsme odcházeli do šatny. Ušetřenou hodinu využíváme k osobnímu volnu. Pijeme pivo na žízeň.

Dopoledne nás čekala ještě prohlídka místního muzea modrotisku. Jelikož jsme početná skupina, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Holky vs. kluci. Muzeum se pyšní rozsáhlou sbírkou a expozicemi věnovanými modrotisku (Blaudruck), což je tradiční technika barvení textilu indigem, při které se vzory vytvářejí pomocí tiskové rezervy. Tato technika má v regionu dlouhou historii a muzeum se snaží ji zachovat a prezentovat. V minulosti byl Scheeßel důležitým centrem pro modrotisk a muzeum dokumentuje celý proces od výroby forem, přes tisk, až po samotné barvení. Viděli jsme ukázky hotových výrobků, ale také nástroje a vybavení, které se k modrotisku používaly. Muzeum se nachází v komplexu historických budov, které zahrnují staré selské domy, hospodářské budovy a dílny. Tyto budovy samy o sobě nabízejí pohled na život v regionu v minulosti. V areálu muzea se konaly první dvě akce festivalu. Ode dneška se program přesouvá kousek dál do areálu školy.

Krátce po poledni jsme šli na oběd. Dostali jsme výborné karbanátky s bramborem, vařenou zeleninou a omáčkou. K tomu jsme si mohli udělat zeleninový salátek podle svého gusta. Nacpali jsme se k prasknutí. A to máme předvést ještě nějaký výkon? Téměř nemožné.

V 14:40 nás čekal workshop pro místní děti. Měli jsme pro ně připravené jednoduché tance. Ani jsme nevěděli jaká věková skupina to bude. Nakonec se jednalo o děti ve věku 4-8 let. Jako mluvku jsme vybrali, teda počítač vybral, Hadžu. Ten perfektně komentoval jednotlivé tance a kroky. S lehkostí přeskakoval mezi angličtinou a němčinou. Výborná volba. Děti jsme naučili letem světem tance jako Dráteník, Černá vlna, Pasala volky, Šla nanynka do zelí, Chlapecké hry a na závěr taneční hru Měl Adam sedm synů. Děcka byly velice šikovné. Všechny kroky zvládaly hravě. Největší legrace byla u chlapeckých her, kde malí kluci skvěle doplňovali naše tanečníky. Místy si poradili s náročnějším krokem po svém a přesně v tom bylo to momentové kouzlo. Všichni tanečníci na place se u toho pořádně zpotili. Holky jim naštěstí hned po tanci donesly kelímky s vodou, jak jim jich bylo líto. Otázka je, zda se zítra zvednou z postele jak se naskákali v dřepu. Ale zábava skvělá. Na závěr dáváme společné foto.

Poté je naplánovaná zmrzlina. Čekali jsme, že se někam půjdeme projít na točenou, ale nakonec jen donesli tašku plnou nanuků. Ale i tak jsme si pochutnali a lehce se osvěžili. A pak jsme měli domluvené koupaliště. Ráno to ještě nevypadalo, ale počasí se umoudřilo a navíc děti nám daly zabrat, takže osvěžení v podobě bazénu přichází vhod. Plavky máme s sebou. Nasedáme do busu a jedem nedaleko k vodě. Naši řidiči jdou s námi. Dobré dvě hodiny se čvachtáme v bazénu. Využíváme tobogán i skokanské můstky. Jeden z řidičů je opravdu blázen. Skáče ze skokánku jedno salto za druhým. Ale nejeli jsme všichni. Např. Lenka s Yvonkou zůstaly doma. Ovšem i ony nás překvapily a poslaly foto pozdrav z Karibiku. (Mají doma sprchový kout s tapetou moře.) 🏊🏻🤽🏻

Do večerního programu máme volno. Trávíme ho v rodinách. Někdo odpočívá někdo jde na návštěvu k druhým. Navečer se strhne poměrně silná bouřka. Program od devíti hodin je posunutý. Čeká se na umoudření počasí. Nakonec se nad námi mraky smilují a "Americká noc", jak je dnešní večer nazvaný, může začít. Vystupují jen zahraniční soubory z Kolumbie, USA a Uruguaye. Jejich vystoupení jsou živá a plné energie. Velmi četné publikum odměňuje všechny tanečníky bouřlivým potlesku. Poté už následuje další z mnoha after párty. DJ pouští jeden hit za druhým. Poctivě se zapojujeme. Nové trička na večer hned propotíme. Tancují všechny soubory. V davu se neztrácíme. Někdo zůstává déle někdo se pomalu sbírá do peřin. Opět náročný den. Co nás čeká zítra?

Dobrou noc!

DEN 4

Drazí čtenáři,

Zájezd se nám přehoupl do druhé poloviny. Zatím si to tady užíváme na maximum. Jsme mile překvapení, jak nám místní německý soubor zdatně konkuruje v pařmenství. Je to pro nás výzva, být opět nejlepší. 😃 A to se potvrzuje i při vydávání dnešního čísla. Ve snaze o prvenství si náročná soutěž vybrala daň na zápisníčku. Aneb je prostě neděle, v tiskárnách mají zavřeno. Omlouváme se. 😅

Dopoledne trávíme každý ve svých rodinách. Jedni míří utratit směněné eura za padárky do supermarketu. Znáte někdy ten pocit, že jdete do obchodu jen pro jednu věc a nakonec vám nestačí ani nákupní vozík? Někteří jednou na prohlídku historického centra nedalekého města, Brémy. Malebné město. Ze spousty pěkných míst, které účastníci zájezdu navštívili vypíchněme místní kostel, kde byla uvnitř houpačka. To asi žádný kostel široko daleko nenabízí. Doprovodný text u atrakce v kostele tomu dodává správný punc. "Zhoupni se s Bohem, ale na vlastní nebezpečí." Kristus free. 😇

Další početná skupina se setkala na hromadné grilovačce s rodinami na prasečí farmě u Filipa a Matěje. Tato usedlost leží cca 6 km od Scheeßelu. Každý si donesl z domy svou výslužku masa, přílohy i piva včetně nádobí a příborů. Během tohoto setkání proběhla prohlídka farmy, kde jsme se opravdu přesvědčili, že těch prasat tam mají 1200 ks. Díky slunečnému a teplému počasí jsme počet mohli pocítit i po čichu. Nasledoval výborný oběd z grilu a společenská hra. Pravidla jsou jednoduchá, do zápisníčku těžce zpracovatelná. Hlavní roli ve hře hraje přítel alkohol. Láhev piva či Radler. 🍻

Další členové nepodnikali nic náročného. Výlety nebo procházky po okolní, návštěva chalupy od rodin, vše na pohodu, doprovozeno výborným obědem. Ale to tady ještě nebylo, aby si někdo stihl zajít během festivalu do holiče. Hadža využil chvíli volna a navštívil místní Barber shop. Chtěl být večer na pódium neodolatelný.

Odpoledne mají muzikanti o půl druhé zvukovou zkoušku na večerní program. Šestičlenné vedení jde na setkání se starostkou, hejtmankou a ředitelkou festivalu. Je připraveno drobné pohoštění, hlavně že mají pivo. V úvodu se tradičně všem děkuje a pronáší proslovy. Paní ředitelka je velice vzdělaná žena. Veškeré projevy z němčiny plynně překládá do angličtiny i španělštiny. Panuje veselá ale přesto slavnostní atmosféra. Předávají se dary a společně se fotíme. Sedíme u stolu s německým ředitelem organizace CIOFF aniž bychom to věděli. Naštěstí jsme mu všechny jednohubky na stole nesnědli. 🫢 Možná si na to vzpomene a pozve nás na další zájezd. Krojovaný pár dneska zastupuje Kuba P. s Petrou. Ti se jdou navíc ještě fotit do parku. Pan fotograf je znalý. Přesně podle kroje identifikuje náš region. Že by skrytý etnolog nebo etnograf?

Vítek se ve své nové roli odpadového referenta osvědčil. Po pár dnech je kolem nás pořád pěkně čisto. Byl oficiálně pasován do této funkce rolí pytlů na odpadky.

Kolem šesté se scházíme v areálu u školy. Jak se nám ve středu při příjezdu areál zdál nic moc, Němci ho dovedli k dokonalosti. Prostor se už krásně zaplňuje. Program začíná v sedm. Dnes se představují všechny soubory. (Itálie, Belgie, Chorvatsko, USA, Uruguay, Kolumbie, domácí Němci asi se svými třemi výstupy a my). Bude to dlouhé. Už od začátku jsme v kroji a šatnu máme zamčenou. Co máme dělat? Koukáme na ostatní soubory, fotíme se s rodinami a navštěvujeme stánky. Vystupujeme jako třetí od konce. V polovině programuje je ještě půlhodinová pauza. Má to skluz. Na pódium nastupujeme až v půl 11 večer. Divákům předvádíme tance Příborák, Tkalcovský a Nešťastné ženění. Naty to ještě doplňuje písničkou. Tanečně se nám vystoupení moc povedlo. Máme z toho víc než dobrý pocit. Pak ale přijde studená sprcha v podobě zvuku. Mistr zvukař asi nepustil zvuk do předních reproduktorů. Byli jsme prý slyšet strašně málo. Asi proto bylo publikum takové vlažné. Jsme naštvání. Hlavně že jsme měli zvukovku. Je to taková škoda. Na konci programu nastujeme všechny soubory mezi diváky se zapalenou svíčkou a zpíváme společnou závěrečnou píseň "Auld Lang Syne". Máme taháky textu pěti slokové písničky, ale v té tmě je nám celkem na nic. Snažíme se přisvítit svíčkou. Marně. Jedeme po paměti. Atmosféra je zdá se kouzelná. 🫣

Je po půlnoci, převíkáme se konečně z kroje. Amálka odvolává svatbu. Vypadá to na rozchod. Od oznámení veselky se s potenciálním ženichem ještě nepotkala. Ale už ví aspoň jeho jméno a nick na Instagramu. Ale nemá to cenu, říká. Rozumné. Rodina na Kolbeřáku si může oddychnout. Doplňujeme tekutiny a jdeme na párty. V areálu pokračuje zábava s DJ, který zahraje vše na přání. A opravdu. Zahrál nám ptačí tanec nebo mašinku. Vedeme dlouhý vláček přes celý parket a zveme všechny okolo. Pokračují další hity. Mladé kosti se vlní v rytmu všech hudebních stylů. Nad ránem se akce rozpouští. Honem do postele, ráno zase do kroje.

Dobrou noc. 🌃

...nebo dobré ráno?

DEN 5

Nejvěrnější čtenáři,

poslední den festivalu v Scheeßelu máme asi tanečně nejnabitější. Čeká nás slavnostní mše v kostele, průvod městem a závěrečný galaprogram. Ale všechno pěkně po pořádku.

Jelikož včerejší párty s dýdžejem se protáhla do ranních hodin, následovalo těžké ranní vstávání. Ale po těch dnech už jsme na málo spánku poměrně zvyklí. Nebo si to aspoň namlouváme. Sice někteří vstávali na vícekrát, ale na devět hodin ráno stihli dojít na sraz. Bylo domluveno už dojít v kroji. Ovšem našli se jedinci, kteří zapomněli kroj v šatně a do kostela neměli co na sebe. Ale co by to byl za souborák, aby si neporadil. Stačilo vzít pěknou košili a slušné kalhoty a hrát si na vedoucího. 😅 Od půl desáté začala slavností mše. Každý soubor měl vystoupit a jednou písní. Po úspěchu z minulého zájezdu jsme opět zazpívali píseň "Na svatého Blažeje". Sklidili jsme velký potlesk. Sopek to komentoval slovy: "Konečně ostatní slyšeli naší kapelu!", po včerejším nezdaru se zvukaři. Mše byla poměrně dlouhá, aby se stihly vystřídat všechny soubory se svou písní. Poté se vracíme do areálu festivalu za zvuků pochodové kapely. Máme chvilku na odfrknutí. Následuje oběd, těstoviny se zeleninovou směsí.

Už před jednou hodinou se chystáme na slavnostní průvod městem. Na place u školy se od rána chystají krásné "alegorické vozy" nebo-li nastrojené traktory. Převažují stroje značky Fendt a John Deere. Jsou mezi nimi i velmi historické kousky. Každý traktor je doplněn originální vlečkou. Jedna je vyzdobená jako školní třída, druhá jako pojízdný bar, další má na vlečce instalovaný pecek, kde vařili a smažili brambory na více způsobů. Někde bylo jen pěkně vyskládané seno, hasiči měli naleštěný svůj zásahový vůz a před námi v průvodu byl traktor s přívěsem, kde byla ukázka výroby modrotisku. Při shromáždění a řazení jsme měli ještě čas do startu přehlídky. Muziku už svědily prsty a tak jsme si čas zkrátili zpěvem písniček, které nepatří do našeho běžného repertoáru. Byly to melodie z pohádek. Na co jsme si vzpomněli to jsme zpívali, od Tří oříšků pro Popelku přes Šíleně smutnou princeznu po včelku Máju (v Německu velmi populární). Udělali jsme si pohádkový průvod. A vlastně doslova to pohádkový průvod byl. Průvod procházel krásným centrem města. Všude po stranách bylo spousty lidí, kteří nadšeně mávali a pořizovali nějakou fotečku či jiný záznam na svůj mobilní telefon. Někteří byli nachystání i s drobným občerstvením v pohodě štamprličky nebo jiné laskominy. Velký obdiv a uznání za nás mají naše Lenka s Věrou, které byly připraveny s petkami vody. Každá nesla skoro 10 litrů. 💪🏻 Při slunci zalitém průvodu to do nás padalo jako do studny. Tančili jsme, zpívali, muzika hrála o sto šest. Procházíme kruhovým objezdem. A to nám nedá. Kolotoč! Tančíme na kruháči kolem dokola. Za odměnu si zazpíváme "Řidič je hvězda". Slavnostní přehlídka končí v areálu u školy. Zdá se nám, že jsme snad jediní, kteří propotili kompletní kroj. Neumíme dělat věci na půl, když už tak pořádně.

Krátce na to začíná závěrečný koncert. Na začátku je připravený společný tanec Němců se zástupci jednotlivých souborů. Tančí se tradiční německá čtverylka. Nás reprezentují Vítek, Amálka a Matěj. Mládí vpřed! Víťa během zájezdu zažívá největší progres kariérního postupu. Od řádového tanečníka přes odpadového referenta až po tanečníka společného závěru. Amálka byla vybrána počítačem asi proto, že je mezi místními velice oblíbená. Má kamarády na každém kroku. Prý si opět našla nového potenciálního ženicha. Termín svatby ještě nemají stanovený. Nejdříve se začnou poznávat a pak se uvidí. Od předešlého vztahu nám trošku zmoudřela. 😉 Matěje si na pódium vybrala přímo jedna Němka osobně, která si pro něj přišla do šatny. Moc se nebránil. Ale další muzikant má během tohoto zájezdu porvisko. Trinky je velice oblíbený, umí plynule německy, je v samém družném hovoru a nebo pokud nehraje tak je v tanci v jednom kole. Tichá voda břehy mele. 😉

Na závěr jsme si pro diváky připravili to nejlepší co umíme. Rejdák, Čierny orech a Hospodu U Harabiša. Dvorní zpěvačka Petra nemohla se svou písní chybět. Pódium bylo pěkně ve stínu, takže se tančilo dobře. Muzika navíc rytmus udržela na uzdě, žádné infarktové tempo. I tak jsme byli promočení potem znova. Ale hlavní bylo, že nás šlo konečně slyšet v reproduktorech. Zvukař má malé plus. Než se na pódiu vystřídaly všechny soubory bylo odpoledne v tahu. Program měl skluz a místo v sedm se končilo v osm. Pak jsme všechny věci z šatny museli uklidit, něco hodili rovnou do busu. Naši páni řidiči, Tomáš a Ivan, byli po celou dobu zájezdu našimi hlavními dodavateli piva lepší kvality. Radegast je Radegast. Udělali jsme menší zásobu na večer. Někteří už se odebírali domů k rodinám. 🍻

Závěrečná party probíhala na vedlejším pódiu jako včerejší diskotéka s DJ. Vedle toho byl otevřený bar. Už to nebyla řízená zábava, ale každý si dělal program po svém. Muzika si nechala odvést nástroje. Amatéři. Na pár písniček si vypůjčili housle od německých babiček, ale ty do pozdního večera už nevydržely. Proto jsme si pak přes mobil pouštěli do repráku písničky a pokračovali v zábavě. Před půlnocí nás vyhnal déšť. Někteří účastníci zájezdu ale ještě vytrvali. V kolik došli domu, aby si zabalili věci nevíme, ale v jednu hodinu ráno pod okny Lady Whistledown byl slyšet zpěv České hymny. 🎼🎵🎶

Dobrou noc! 🌃

DEN 6

Nejmilejší čtenáři,

Co by to byla za drbárna, kdyby se k vám nedostaly všechny informace. Poslední večer nesměla chybět after párty. Jelikož o půlnoci sekuriťaci uzavírali areál, nebylo o čem debatovat. Cesta se pařmenům protáhla, jelikož šli přes park, poté si zopakovali průvod a taneční kolotoč na kruhovém objezdu a zpívali českou hymnu pod okny Lady Whistledown. Než dorazili na místo párty zpletli si zahradu a došli k někomu úplně jinému. "Dělejte, zdrhejte! Je tam někdo cizí!" Nakonec našli správnou zahradu a mohli ještě degustovat/diskutovat v altánu.

Je pondělí ráno. Čas odjezdu. Vstáváme opět brzo ráno abychom nasoukali poslední kusy do kufrů, provedli ranní koupelnové rituály a naposledy posnídali v našich německých rodinách. Před 8 hodinou se scházíme u autobusu, nakládáme zavazadla. Bereme rodiny do jednoho velkého kruhu a společně zpíváme souborovou hymnu. Přichází loučení. Slzavé údolí. Děkujeme všem rodinám za příjemně strávený čas s nimi a organizátorům za vydařený festival. Byli skvělými parťáky. Cítili jsme se u nich opravdu jako doma. Starali se o nás jako o vlastní.

Poslední počítání a vyjíždíme zpátky do Česka.

Seznam účastníků zájezdu:

1 - Věra "Sopek" Tobolová

2 - Petra Klementová

3 - Lenka Eliášová

4 - Yvona Hlisníkovská

5 - Lukáš "Kokin" Mrkva

6 - Julie "Jitka (JJ)" Hofmanová

7 - Jakub Kahánek

8 - Martin Svoboda

9 - Marie Fusková

10 - Radim Chýlek

11 - Tereza Kubalová

12 - Natálie Stonavská

13 - Amálie Velká

14 - Eliška Kubalová

15 - Vít Kubala

16 - Jakub Poruba

17 - Jan "Šenkeříček" Šenkýř

18 - Klára Sochová

19 - David Herot

20 - Matěj Velký

21 - Filip Muroň

22 - Filip Krpec

23 - Ondřej "Trinky" Trinkewitz

24 - Tomáš Guba

25 - Klára Krpcová

26 - Ondřej "Hadža" Hajda

Ani tento zájezd nechybí malé statistické okénko. 6 dní, 26 vojvodáků, ujetých cca 2000 km.

Průměrný věk všech účastníků: 30 let a osm měsíců.

Průměrný věk děvčat: 33 let a 8 měsíců 💃🏻

Průměrný věk chlapců: 28 let a 1 měsíc 🕺🏻

V autobuse je mrtvo. Většina spí. Řidiči pouští v televizi film. Příjemná změna. Koukáme se na Roming, Dědictví, Rafťáky a Teroristku. Vítek svou funkci odpadového referenta plní svědomitě. Každou hodinu chodí uličkou s odpadkovým pytlem a ptá se zdá máme něco k vyhození.

Téměř celou cestu domů nám prší, ale kdyby jen pršelo, přímo leje. Německo pláče, že odjíždíme. Vezeme si déšť do Česka bohužel s sebou. Kolem půl čtvrté přejíždíme státní hranice. První benzinka u nás a zastavujeme. Dáváme rychlý Mekáč. Odjezd za 20 minut. Všichni jsou už v buse jen Lenka, Yvonka a Trinky chybí. Mají zpoždění. Zrovna začalo intenzivně pršet. Kdyby přišli na čas, neuvízli by v restauraci se žlutým "M" ve znaku. Naštěstí pan řidič je gentleman. Popojel autobusem blíže k nim a dokonce jim šel naproti s deštníkem. Hrdina! 🌂☂️

Pokračujeme v cestě, stěrače jedou naplno. V 17 hodin zastavujeme v Praze, kde vystupuje Hadža a Honza. Cesta ubíhá poměrně rychle. Klábosíme, hrajeme karty, sdílíme zážitky na sociálních sítích. V Mohelnici další čur pauza. Lenka s Yvonkou jsou v autobuse zpátky raději jako první. Do Kozlovic přijíždíme v 21:05, s sebou vezeme bouřku. Paráda! Rychlé vyložení zavazadel a nástrojů do obečka a šup do svých domovů. Těšíme se do vlastních pohodlných postýlek. 🛏️

Vážení čtenáři, děkujeme za vaši přízeň a podporu. Doufáme, že jste si našimi řádky zpříjemňovali den, a že jsme vás aspoň trochu pobavili. Děkujeme taky naší obci Kozlovice za každoroční finanční podporu, díky které můžeme dělat to, co nás baví a máme tolik rádi. Všechno jednou končí a snad zase brzy něco nového začne. Zážitků jsme za těch pár dní nasbírali tolik, že chvíli bude trvat, než je všechny vstřebáme.

Konec zájezdu, konec drbárny. Svůj brk a zápisníček odkládá "Lady Whistledown" alias Kuba K.