Z Německého zápisníčku
Milí čtenáři,ať už máte zálibu v krojích, v tanci, v pivě, nebo jste jen zvědaví, jak se mají vaši známí souboráci, vězte, že právě čtete řádky vybraného dokumentu – a nikoliv ledajakého! Tento zápisník bude svědkem nejen každého kroku folklorního souboru na půdě našich německých sousedů, ale i zaznamenaných postřehů ze zákulisí (možná i peprně kořeněných).
Ano, vážení – folklor není jen o tom, co se děje na jevišti, ale i o tom, co se šeptá v autobuse, zpívá na schodech hotelu a tančí po půlnoci ve foyer. V tomto zápisníčku najdete nejen místa, kde jsme vystupovali, ale i momenty, které se možná měly odehrát pouze mezi námi. Ale co by to bylo za cestu, kdybychom se báli trošky upřímnosti?
Vojvoďáci opět po roce vyjíždí na zahraniční zájezd, tentokrát do německého městečka Scheeßel ve spolkové zemi Dolní Sasko, cca 50 km od Hamburku. Zde působí folklorní soubor De Beekscheepers, který jsme potkali loni v Brazílii a se kterým jsme navázali kontakt. Jak už to většinou u nás bývá, zanechali jsme výborný dojem a proto nás hned po tomto zájezdu pozvali k sobě na letní festival. To nemůžeme odmítnout. My moc rádi vyjíždíme vstříc dalším novým zážitkům a dobrodružstvím.
DEN 1
Výjezd je naplánován na úterní půlnoc z depa. Jako vždy je precizně naplánovaná trasa sběru bobulí - členů souboru, kteří na odjezdové stanici, Kozlovice - obečko, doplňují téměř celý hrozen. Nakládáme kufry a nástroje, zpíváme souborovou hymnu a usedáme do autobusu. Pár minutek po 1 hodině ranní středečního dne vyjíždíme. I když je pokročilá noční hodina, v autobuse se vedou družné hovory. Kolem půl třetí autobus utichá. Ale na žádost Lenky první krátká čur pauza v 2:45. Záchod v autobuse se nemá používat.
Až na toaletovou krizi máme pěkný, dlouhý, velký a pohodlný (57 místný) autobus, který umožňuje každému členu zájezdu mít vlastní dvojsedačku. Jen basista Tomáš má celou košinu pro sebe. Ale tím, že nastupoval v depu jako první, měl možnost volby. Nebo že by nějaká protekce?
Za volantem se nám střídají dva řidiči.Mají s námi premiéru. Snad obstojí. Uhánějí s námi skrz české dálnice a ve čtvrt na šest v Praze nabíráme poslední bobuli - Hadžu. Teď už je náš hrozen úplně kompletní, dvacetišesti členný. O hodinu později zastavujeme na ranní kafčo a snídani v Ústí nad Labem, protože bobule jsou už dost šťavnaté a je třeba zase trochu upustit tekutin. Od té doby už je v autobuse zase rušněji.
Blížíme se k německým hranicím a jsme lehce nervózní. Zastavujeme a probíhá krátká kontrola. Naštěstí je opravdu jen velice krátká. Německý voják vstupuje do autobusu a pohledem zkontroluje sedící osazenstvo. Mlaďoši v tu chvíli hrají karetní hru "Uno flip". Zrovna dochází ke změně barvy při hře a hlasitě to oznamují - prostě zakřičí. Překvapený kontrolor uzná, že nejsme podezřelí uprchlíci a pouští nás dál.
Zábava v autobuse se pomalu rozjíždí. Muzikanti ladí nástroje a už se jede "Pějme píseň dokola". Při písničce "Cos porobil Pavelenko, Pavle" přišla do éteru zajímavá modulace sloky. "Ukradl jsem v Kopřivnici Tatru, a s tu Tatru dojedu na Fatru". Lidová tvořivost nezná hranic. Jelikož máme šikovné řidiče, máme dobrý čas. Svištíme si to po německé dálnici a pomalu se blížíme k cílové destinaci. A abychom tam nebyli jak "Hujeři" moc brzo, zastavujeme kde jinde než u Mekáče. Obědová pauza. Po obědě zastavujeme ještě jednou na půl hodinky, protože opravdu tam jinak budeme dříve než organizátoři.
Blížíme se do cílové destinace a koukáme se po okolních domech, které jsou opravdu velice pěkně upravené. Cihlové fasády a udržované trávníky. Eliška vykřikne: "Jé, tady chci bydlet! Tam mají Ferrari. Bohužel má smůlu, holka, jedeme dál. Kolem 15:00 přijíždíme do Scheeßelu, malebného a čistého městečka. Jedeme podle fáborku a cíl nemůžeme minout. Parkujeme u školy. Tady už na nás čekají organizátoři a mají pro nás připravené drobné občerstvení. Vedení souboru jde na krátkou organizační poradu. Poté dostáváme přiřazenou šatnu v místní škole. Ukládáme zde rekvizity a pak přichází ona chvíle.
Hostující rodiny si nás přišly vyzvednout. V těchto situacích jsme vždycky lehce nervózní a čekáme, jak to dopadne. Která dvojice dostane jakého hostitele. Myslím, že letos byl na nás los velice přívětivý, protože všechny rodiny vypadají skvěle. A i podle společné konverzace a chlubení se, jak to v jednotlivých rodinách vypadá, je zřejmé, všichni jsou spokojeni. Mlaďošky mají dokonce v rodině takového gentlemana, že jim odnesl kufry přímo do pokoje. A to je getmanovi 12 let. Všichni jsme ubytování poblíž dění festivalu až na dvojici Filip a Matěj, kteří jsou vzdáleni cca 5 km na farmě, kde chovají až 1200 prasat. Možná budou muset přiložit ruku k dílu a ve společných chvílích s rodinou kydat hnůj. Situaci nadále monitorujeme a určitě dáme vědět, jak jim jde práce od ruky. Německá brigáda na farmě. Hostitelské rodiny jsou velice přátelské. Sotva překročíme práh domů dostáváme do ruky pivo nebo jiný drink. To jde pak povídání raz, dva. Což není špatné, to se nám zamlouvá. Asi jsme na ně v Brazílii udělali dobrý dojem. Z doslechu jsme zjistili, že o nás byl mezi hostiteli obrovský zájem. Všichni chtěli hostit Čechy.
Od 20:00 probíhál v místním muzejním areálu Meyerhof zahajovací koncert. Ten byl spojen s výroční oslavou "Blueprint" neboli modrotiskem. Právě v Scheeßelu se vyrábí modrotisk. K jubilejním oslavám měli přizpůsobený i program celého večera. V úvodu byly všechny zúčastněné soubory zastupeny jedním párem, který za zvuku melodie "Ódy na radost" vyvěšoval vlajku. Náš reprezentativní pár, který byl spravedlivě vybrán jak jinak než počítačem, David s Klárou S., vztyčil českou vlajku jako první na vrch žerdě. Poté vystupovali v programu místní děti a taky kapela, která měla v repertoáru dokonce skladbu od Bedřicha Smetany - Vltavu. Muzikantka Yvonka poslouchala z velikým zaujetím, jakožto členka symfonického orchestru. Jejího zasněného výrazu při poslechu si všiml místní učitel dané kapely, který ji osobně řekl, že to bylo "Only for you!" Dále vystoupil i místní soubor De Beekscheepers a poté jsme přišli na řadu my. Byli jsme ten večer jako jediní hosté, kteří měli tu čest se představit. Jako jediný pozvaný soubor máme ve své krojové výbavě modrotisk, který se večer oslavoval. Proto jsme zařadili tance, kde modrotisk vyniká. V 15 minutovém bloku jsme se představili s tanci Krmášová polka a Zbojnické obrázky. I přes uživatelsky nepřívětivý terén v podobě žulových kostek jsme vystoupení zvládli. Už dlouho se nám Ondráš nepovedl jako dnes. Zaplněné hlediště muzejního areálu nám tleskalo po celou dobu. Úspěch.
Po skončení programu ještě zůstáváme v areálu, vydýcháváme a dáváme si pivko. Nakonec opět rozbalujeme složený cimbál a rozjíždíme večerní zábavu. Společně s místním souborem tančíme o 106. Před půlnocí se rozcházíme domů. Náročný den. Zasloužíme si odpočinek.
DEN 2
Drazí čtenáři,
uzávěrka předešlého vydání nestihla zaznamenat všechny události, které se odehrály po půlnoci. Ale, nezoufejte! O nic nepříjdete.
Z interních zdrojů se ke mě dostala informace, že některým se cesta z areálu muzea domů značně protáhla. V prvé řadě byla velice veselá, v druhé řadě i akční. Početná skupinka souboráků měla stejný směr cestou na ubytování. Někteří se snažili dohnat léta zanedbané angličtiny při rozpravách s hostiteli. Vše bylo podpořeno salvy smíchu při té marné snaze. Jak se přibližovali k jednotlivým domácnostem, zmenšoval se jejich počet. Až zůstali poslední 4 kluci, mlaďoši. Nebudeme jmenovat, ale malou nápovědu vám sem hodím (F+O+V+H). Kluci byli pozváni po cestě ještě na after párty hostitelem jiného zahraničního souboru. Nabídku odmítnout přece nemohli. Nakonec to dopadlo tak, že tři z nich skončili v rybníku a koupali se při svitu měsíce. Dokonce jednu německou slečnu přibrali, "hodili", s sebou do vody v oblečení. 🫢 Do postele se ukládají po třetí hodině. 😅
Čtvrtek. Budíček před sedmou hodinou. ⏰ Snídaně a nachystání věci na dnešní výlet. Každý z domova vyfasoval svačinku a pitíčko. Jedeme do Hamburku! Sraz v osm u školy. Před vstupem do busu se počítáme. Konečně se nám číselný seznam účastníků podařil až do konce bez většího zádrhelu. To se nám ještě první den nepovedlo. Zlepšujeme se.
V autobuse je od začátku cesty živo. Hodnotíme první den, večerní párty a spousty dalších zážitků. Hned první kruháč = první německý kolotoč. I řidič je nalazen na správné "naší" vlně. Dle tradice ho odměňujeme písničkou "Řidič je hvězda". Naše pilotky jsou slušně vychované děvčata a vědí co se sluší a patří. Vytahují lahvinku jabkovice a častují nás. Šikulky. 🍾
Cesta trvá přibližně hodinu. Počasí nám nepřeje. Nepomáhá ani Amálčino modlení. Prší. 🌧️Vystupujeme s deštníky a pláštěnkami a jdeme se podívat na vyhlídku na hamburský přístav. Děláme pár rychlých fotek a jdeme se schovat, vlastně podívat, do tunelu. Byl to průchod pod řekou Labe. Alter Elbtunnel Hamburg (Starý labský tunel), známý také jako St. Pauli Elbtunnel, je fascinující technickou památkou a důležitou součástí historie Hamburku. V době svého vzniku byl technickou senzací a prvním říčním tunelem na evropském kontinentu. Hlavním účelem bylo usnadnit přepravu tisíců dělníků mezi centrem Hamburku a doky a loděnicemi v na jižním břehu Labe. Délka tunelu je 426,5 metru o průměru 6 metrů. Nachází se téměř 24 metrů pod hladinou Labe.
Jen co přejdeme tunelem na druhý břeh Labe přestává pršet. Už jen mrholí. Po chvíli přestává pršet úplně. To kvituje Kuba se svým papírovým batohem. Dále následuje projížďka lodí po řece hamburským přístavem. Asi hodinová plavba byla super zážitkem. Odvážnější skupina se kochala okolím přímo na palubě. Silnější vítr a občasné mrholení nebylo pro každého. Zbytek výpravy seděl v uzavřené části lodi v teple.
Poté se procházíme po přístavu a obdivujeme velké historické lodě, ponorku nebo budovu Labské filharmonie. 🛥️
Město je velice pěkné, architektonický bohaté, staré budovy se krásně doplňují s těmi moderními. Převažují opět cihelné fasády. Přicházíme před jednu z dominant města, kostel sv. Michaela. Je to jeden z nejvýznamnějších barokních kostelů v severním Německu. Z jeho věže se nabízí úžasný panoramatický výhled na město a přístav. K naší smůle měli z technických důvodu zavřeno. Dovnitř jsme se nepodívali, ale aspoň jsme se před ním vyfotili. ⛪
Prohlídka pokračuje přes městský park k Hilldegarden. To byla velice zajímavá a působivá zastávka. Jde o ambiciózní a inovativní projekt v Hamburku, který má za cíl přeměnit masivní protiletecký bunkr z druhé světové války ve čtvrti St. Pauli na vertikální "zelenou horu" a komunitní prostor. Zde jsme šli na prohlídku. Vstup byl možný pouze bez veškerých tekutin, jídla, cigaret a psů. Ani obyčejnou vodu jsme si nesměli vzít natož pivo. Co s tím? Naštěstí naši průvodci nám pohlídali naše batohy a my mohli vystoupat po nekonečném počtu schodů na vrchol budovy. Výhledy byly parádní. I když bylo zataženo, bylo vidět široko daleko.
Následoval přesun k radnici (Rathaus) metrem. Vyzkoušeli jsme další dopravní prostředek, no paráda. Po povinné fotce před radnicí máme rozchod jako na školním výletě. Hledáme kafe a pivo. Jsme rádi, že si konečně sedneme. Klára prožívá krizovou situaci. V batohu jí prdlo pivo. Taková škoda. Vše společnými silami sušíme a balíme do sáčku. Krize zažehnána. Klára se nosí jako modelka s batohem na předloktí jako kabelkou. Po náročném včerejšku a dnešním výletu jsme zralí na postel. Cesta domů tomu odpovídá. V autobuse je pozdřelé ticho.
Zapomněli jsme zmínit, že máme novou souborou funkci odpadového referenta. Úlohy se zhostil Vítek. Vždy má po ruce sáček nebo pytlík na odpadky a po hromadné konzumaci všechny obchází a sbírá použité obaly.
A ještě jedna možná interní, ale velmi zásadní informace o naší milované vedoucí, Sopkovi. Po letech, kdy držela režii zájezdů pevně v rukou (i v žaludku), se konečně nadechla, usedla... a s pocitem hluboké úlevy uzavřela jednu velkou kapitolu. A to hned první den! Gratulujeme!
Ale moc jsme si po výletu Hamburku neodpočinuli, sotva hodinku. Už od 19:00 jsme měli na programu nácvik společné písně na závěrečný galakoncert. Nebudeme prozrazovat zatím více, ale myslíme si, že to bude moc pěkné číslo. Potom byla naprogramu hromadná party pro všechny soubory a jejich hostitelské rodiny, kde každý soubor učil všechny ostatní nějaký ze svých tanců. My jsme se vytasili s klasikou černou vlnou a trnkou. Zájem o učení tanců byl obrovský. Už tak prostorově omezený parket byl vždycky natřískaný. Ale zábava byla v plném proudu a všichni se skvěle bavili. A když nebylo na parketu místo, tancovalo se po stranách na trávě. Na tomto festivalu jsou kromě nás ještě soubory z Itálie, Belgie, Chorvatska, Uruguaye, Kolumbie, USA a domácí německý soubor. Atmosféra rodinná a skvělá. Opět se končilo těsně před půlnocí.
Jak jsme byli rozjetí tak nám přišlo, že noc je ještě mladá. U Trnkyho a Filipa M. je plánována afterparty. Možná byla v plánu menší obsada, ale nakonec se nás tu sešlo více než byla zimní zahrada jejich domu schopna pojmout. Cca 16 vojvodáků, 8 Němců a pár Chorvatů. Jsme upozorněni na nevrlého souseda, takže máme tlumit hlasitost. Ale v tomto počtu se to nedá. Je tu jako ve vosím úle. Soused zatím nepřišel. 😃 Amálka si našla ženicha. Prý v listopadu bude mezinárodní svatba. Všichni jsou zváni. Kolem půl druhé se někteří odebírají domů. Ostatní možná paří dál.
Dobrou noc a sladké sny.