Historie souboru

Soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda z Kozlovic

V květnu roku 1970 vznikla z iniciativy učitele a zapáleného vlastivědného pracovníka pana Jana Boháče národopisná skupina pod názvem Ondřejník. Navázala na tradice tanečních skupin a hudeckých i cimbálových muzik, které v minulosti působily ve vesnicích okolo hory Ondřejník. Nejstarší zmínka o živých a bohatých folklorních tradicích je však už z roku 1895, kdy kozlovičtí tanečníci vystoupili s Válkovou cimbálovou muzikou z Kunčic p. O. na slavné Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Na úspěšném vystoupení kozlovických tanečníků měl velký podíl i hudební skladatel Leoš Janáček.

Založení souboru, které bylo v plánu Vlastivědného kroužku v Kozlovicích, urychlila výzva Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně, aby Kozlovice vystoupily na národopisných slavnostech v Rožnově p.R., které se konaly na paměť 75. výročí Národopisné výstavy českoslovanské. Pod vedením uměleckého vedoucího Ladislava Poláška st. bylo nacvičeno 8 valašských tanců a 4 písně. Převážně se jednalo o ty, které v r. 1895 předváděli kozlovičtí účastníci v Praze. S tímto repertoárem vystoupil soubor úspěšně v Rožnově na národopisných slavnostech 25. června 1970.

V roce 1975, kdy se vedení začali věnovat manželé Vlastimil a Marie Krpcovi, vznikl z národopisné skupiny Ondřejník soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda s vlastní cimbálovou muzikou. Svůj název si soubor zvolil podle kdysi slavných valašských vojvodů. Valašští vojvodové - někdejší vůdcové valachů a správci salaší - měli svá sídla na několika místech území Beskyd. Řídili se tzv.Valašským právem. Na tehdejším hukvaldském panství sídlili po 200 let valašští vojvodové z rodu Krpců a Žáčků v Kozlovicích (1565-1764). Bylo to v době, kdy na východní Moravu i do našeho kraje (lašsko-valašské pomezí) pronikala po karpatském oblouku valašská kolonizace se svým způsobem života, ale i kulturou - písněmi, tanci, zvyky, kroji a architekturou. V té době vznikaly po Beskydech četné salaše s valašskými loukami, kde se páslo tisíce ovcí dávajících obživu zdejším obyvatelům.

Kozlovice, "domovská obec souboru", jsou malebná podhorská vesnice, ležící na úpatí Ondřejníků v moravských Beskydách.V současné době má asi 3000 obyvatel. Byla založena 8.září roku 1294. Nedaleko Kozlovic se rozkládají zříceniny hradu Hukvaldy (založen roku 1228, patří mezi největší na Moravě), v jehož podhradí vznikla počátkem 18. století stejnojmenná osada, v níž se narodil proslulý a geniální hudební skladatel Leoš Janáček (1854-1928). V nedaleké kozlovické hospodě U Harabiša črtal útržky, z nichž vznikly známé Lašské tance s původním názvem Valašské tance. Leoš Janáček zde zapisoval písně i tance u místních zpěváků a tanečníků, z nichž nejnadanější byli zpěvačka a harmonikářka Žofka Havlová z Kozlovic, ale také cimbalista František Klepáč z Kunčic pod Ondřejníkem, Matula z Pasek, Josef Křístek z Mniší...

Dalšími sběrateli lidových písní, kteří zapisovali v našem regionu a z jejichž zdrojů tak můžeme čerpat, byli František Sušil, František Bartoš, z mladšího období pak Antonín Pustka z Kunčic (1877-1960) a Vincenc Socha ze Lhotky pod Ondřejníkem (1903-1970). Zejména jeho odkaz - asi 1 500 písní a tanců je bohatou studnicí pro repertoár souboru Valašský vojvoda. Vincenc Socha zapisoval především u Anežky Šenkové z Měrkovic, manželů Kalusových, či Marie Tobolové a u mnoha dalších významných nositelů tradic z Kozlovic a okolí.

Během své dosavadní existence soubor absolvoval nesčetné množství vystoupení na nejrůznějších slavnostech, okresních či krajských přehlídkách a koncertech po celé republice. K nejvýznamnějším patřil koncert v Praze na Žofíně v rámci oslav 100. výročí Národopisné výstavy českoslovanské v r. 1995 či účinkování v pořadu Ó radost má, který byl součástí cyklu českého a moravského folklóru v rámci mezinárodního festivalu Pražské jaro 1997. Během roku se v naší republice koná nesčetné množství folklorních festivalů, některé z nich již s dlouholetou tradicí. Valašský vojvoda měl možnost vystoupit na mnohých z nich. K těm nejstarším patří festival v Dolní Lomné, Rožnovské slavnosti, k těm nejbližším Sochovy národopisné slavnosti ve Lhotce, k těm nejvýznamnějším a nejprestižnějším pak MFF Strážnice, kde v roce 2004 byl udělen titul laureát festivalu sólistce Petře Žáčkové a dívčímu pěveckému sboru za výjimečný vokální projev. Z dalších festivalu jmenujme MFF Strakonice, Šumperk, Karlovy Vary, F Scéna Brno, Folklor bez hranic a Třebovický koláč v Ostravě, Viktoriánské slavnosti v Chomutově, Babí léto ve Valašském Meziříčí, Pražský jarmark. Soubor je rovněž stálým účastníkem a spolupořadatelem mezinárodního festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel Souznění.

Svým projevem zaujali členové souboru posluchače a diváky v mnoha zemích Evropy: v bývalé NDR (1983), v Bulharsku (1984), v bývalé Jugoslávii (1985), v Holandsku na Salland festivalu ve městech Raalte a Enschede (1988), dále pak v Řecku (1992). V roce 1992 se soubor zúčastnil také 24.mezinárodního soutěžního folklorního festivalu Ziem Gorskich v Zakopaném v Polsku, kde získal zatím nejvýraznější mezinárodní ocenění :

  • Stříbrná valaška v kategorii souborů umělecky ztvárněných - za pásmo " Jaro v Beskydech "
  • Druhé místo v soutěži zbojnického tance " odzemek "
  • Cena novinářů a publicistů
  • Cena cimbálové muzice za hudební a pěvecký projev
  • I.cena na I.mezinárodním folklorním festivalu v Brzesku
  • Úspěšné natáčení pro rozhlas a televizi Warszawa a Krakow

V roce 1993 byl soubor pozván na 4. Evropský týden do města porcelánu - Míšně v Německu. Organizátorem bylo Evropské kulturní centrum v Míšni pod záštitou Evropského parlamentu. Koncerty byly pořádány v rámci sbližování evropských národů v návaznosti na Maastrichtské dohody. 
V roce 1994 byl soubor opět v Holandsku na festivalu ve Vierhoutenu.

V roce 1995 se soubor zúčastnil Mezinárodního folklorního festivalu (34. ročník) " Zlatý Karagoz " v Burse (Turecko), kde v konkurenci 10 souborů získal všeobecné uznání diváků i odborníků.

V roce 1996 získal soubor na mezinárodním festivalu Týden Beskydské kultury Žiwiec v Polsku cenu za vysoké etnografické a umělecké hodnoty předvedeného programu.

V roce 1998 se cimbálová muzika účastnila 26. mezinárodního festivalu v Montoire ve Francii a celý soubor pak Mezinárodního folklorního festivalu Des Pyrenes ve Španělsku.

V roce 1999 se soubor účastnil Mezinárodního folklorního festivalu v polském Myszkowě. Stal se také součástí významné státní, duchovní a kulturní akce předávání vánočního stromu Svatému otci ve Vatikánu.

V roce 2001 získal soubor na 33. mezinárodním soutěžním festivalu Ziem Gorskich v Zakopaném v Polsku bronzovou valašku za pásmo "Vojna a svatební veselí" a úspěšně natáčel pro rozhlas a televizi Warszawa a Krakow.

Velmi bohatý na zahraniční výjezdy byl rok 2002. V lednu soubor reprezentoval ČR na 8. slovanském folklorním festivalu Koljada v městě Rovno na Ukrajině, kde získal ocenění odborné kritiky i diváků a stal se laureátem festivalu. V březnu soubor vystupoval v Maďarsku v Budapešti v rámci setkání států Visegrádské spolupráce a v květnu na 6. Evropském festivalu kultury v holandském Geleenu. V červenci soubor vyrazil v rámci Roku česko-francouzské spolupráce na Mezinárodní folklorní festival do Francie do městečka Gannat.

V roce 2004 se soubor účastnil Letního festivalu v Normandii, v oblasti Thuit-Signol.

V roce 2005 soubor reprezentoval Českou republiku na Českém národním dnu na Světové výstavě EXPO 2005 v japonské prefektuře Aichi, soubor dále během celého měsíčního turné absolvoval vystupení ve velkých městech Nara, Osaka, Tokio, Hamamatsu apod.


V lednu 2006 se soubor účastnil mezinárodního festivalu slovanských vánočních zvyků Koljada na Ukrajině. V červenci stejného roku soubor odjel také na mezinárodní folklorní festival pořádaný v malebné vesničce Pissouri a jejím okolí na jižním pobřeží ostrova Kypr.

V roce 2007 muzika souboru nejprve uskutečnila v srpnu pětidenní turné po východní části Polska, a pak se v září účastnila akce Dny Slovanského dědictví ve Varšavě.

Rok 2008 byl rovněž ve znamení výjezdů do Polska. Dne 17.5.2008 pořádalo České centrum ve Varšavě tzv. Český den a současně probíhala také tzv. Noc muzeí ve Varšavě. Soubor Valašský vojvoda, spolu s Tomášem Kočkem a skupinou Čechomor, měl možnost svými vystoupeními obohatit celý program. Koncem května se muzika souboru vydala na VII. Europejskie Nadbużańskie Spotkańie Folklorystyczne - Sokolow Podlaski. Celý soubor pak začátkem srpna reprezentoval ČR na festivalu - 45. Týden beskydské kultury (TKB). V konkurenci 15 zahraničních a 3 polských souborů obdržel Valašský vojvoda zvláštní ocenění odborné poroty v Zywci za "tradiční složení kapely a interpretaci hudby a zpěvu ve správném stylu".

Na přelomu letních prázdnin 2009 soubor reprezentoval ČR na multižánrovém festivalu Jordan festival v Jordánsku. Během 11 dnů se soubor představil na 7 koncertech se dvěma 90 minutovými programy v pěti nějvětších městech - Ajloun (středověký islámský hrad), Zarqa (průmyslové město), Amman (hlavní město), Salt a Aquaba (přístav a letovisko u Rudého moře). Brzy po návratu z Jordánska se soubor ještě zúčastnil 18. ročníku mezinárodního festivalu CIOFF "INTERFOLK 2009" v polském Kolobrzegu u Baltického moře.

V roce 2010 byl souboru udělen titul laureát festivalu ve Strážnici za "zpracování a provedení tématiky světců v pořadu "Za nebeskou bránou. Od Hromnic do svatého Jána."

V roce 2010 (7. - 16.8.2010) se soubor zúčastnil 38. ročníku mezinárodního folklorního festivalu Les folklores du monde - Montoire (CIOFF) . Zde vystoupily také soubory z Ukrajiny, Španělska, Maďarska, ruské Osetie, Burundi, Rwandy, Indie, Číny a Peru.

V září roku 2011 (2. - 10.9.) vystupoval soubor v Rusku- Mezinárodní folklorní festivaly 2.-10. 9. 2011, Moskva (den goroda), 
starobylá hlavní města Ruska - Vladimír, Alexandrov, Suzdal.

Zajímavým zpestřením činnosti souboru je dlouholetá spolupráce s médii, ať už s rozhlasem nebo s televizí. V Českém rozhlase Ostrava byly natočeny všechny nahrávky na dosud vydaná alba: CD Písně a tance z lašsko-valašského pomezí, Koleda je ve Vánoce a Slunečko vychodi. Poměrně bohatá byla také dosavadní spolupráce s Českou televizí. Natočeny byly pořady Zpívanky, Vonička z domova, Folklorika. Role komparzistů se členové souboru zhostili ve filmech Tajemný hrad v Karpatech (1981), Lev s Bílou hřívou (1986), Byla láska (2001) a v pohádce Dřevěná Marika (2000). Pod vedením režiséra Zdeňka Flídra se výrazně podíleli na natáčení hudebních dokumentů Hukvaldské studánky - Leoš Janáček a lidová píseň (1997) a Vítězslav Novák a lidová píseň (1999).

Velký ohlas má také tradiční Valašský bál, pořádaný každoročně třetí sobotu v lednu, kde se všichni společně baví při cimbálové muzice, a kromě bohatého programu jsou připraveny i speciality krajové kuchyně. K celoročnímu souborovému životu patří kromě vystoupení také další společné akce, např. zabíjačka, velikonoční obchůzky či vánoční koledování.

Hudebníci a tanečníci souboru vystupují se svým programem všude tam, kde mají rádi lidové tradice.

Soubor Valašský vojvoda byl nominován na cenu FOSKAR 2005 v kategorii "Soubor".


Prameny 

Soubor Valašský vojvoda vychází především z díla 3 sběratelů zabývajících se místním folklórem -Vincenc Socha, František Bartoš a František Sušil.

Vincenc Socha 9.1.1903 - 2.6.1970

Narodil se ve Štramberku. Měl dva sourozence - Františku a Jana. Otec byl malozemědělcem a kovářem. Vincenc vychodil obecnou školu ve Štramberku a následně měšťanskou školu v Kopřivnici. Poté navštěvoval Učitelský ústav v Příboře, kde vykonal zkoušku způsobilosti dne 27. 11. 1926.

Po vojenské službě působil jako zatimní učitel v Myslíku a pak ve Lhotce. Zde se seznámil s Janou Tomkovou, se kterou se 1929 oženil. Od 1. 7. 1936 se stal řídícím učitelem na obecné škole ve Lhotce, kde pobyl 10 let. Za totality musel opustit školu. Nastoupil jako horník na dole Hlubina v Ostravě, kde pracoval 9 let. Když onemocněl plicní chorobou a odešel do invalidního důchodu, pracoval ještě 4 roky jako lesní dělník na Hukvaldech. Nemoc se stála zhoršovala a nakonec ho přemohla. po trvalém dvouletém pobytu ve frýdecké nemocnici zemřel ve věku nedožitých 68 let.

Největší zásluha Vincence Sochy spočívá v kulturní práci. Jako učitel v Myslíku a ve Pstruží v letech 1926 až 1929 sbíral písně a tance. V Měrkovicích se věnoval této činnosti již naplno, když poznal zpěvačku a tanečnici Anežku Šenkovou, tamější rodačku. Celkem od ní zapsal na 1980 písní a 28 tanců a tanečních variant. Nejznámější tance uspořádal pod názvem Valašská beseda.

Když se Vincenc Socha dostal v roce 1936 do Lhotky, pokračoval ve veškeré dosavadní činnosti. Nejrozsáhlejší byla v národopise, kterému se věnoval až do konce života. Založil soubor lidových písní a tanců Pilky.

Největší a svým rozsahem neuvěřitelná práce Sochova tkví ve sběru lidových písní a tanců z obcí Kozlovice, Měrkovice, Lhotka, Myslík, Pstruží, Kunčice p. O., Čeladná, Frýdlant n. O. a dalších. Celkem zapsal na 1 200 písní a na 160 tanců a tanečních variant.

Tituly vydané tiskem:

  • Národopisné scény: Dožatá, Dožínky, Kácení máje, Pod májem, Valašská svatba, Zrušení roboty
  • Divadelní hry: Krajánkova nevěsta, Pán hor, Radostné mládí, Srdce z pouti, Vánoční dar
  • Sbírky lidových tanců: Lidové tance na Lašsku I. Lidové tance z valašsko - lašského pomezí v okolí Ondřejníka II., Lidové tance na Lašsku III.
  • Rukopisy: Janáčkův kraj ve zpěvu a tanci, Měrkovští kameníci, Naše děti - obyčeje, hry, Pasáci - národopisná scéna, Pověry z Janáčkova kraje, Přísloví, příběhy humorné, Zpráva o činnosti Lidové umělecké tvořivosti
  • Sběry písní: Kozlovice a Měrkovice - 808, Lhotka - 88, Myslík - 11, Pstruží - 10, Čeladná - 56, Frýdlant - 192, jinde - 35
  • Sběry tanců: Kozlovice a Měrkovice - 98, Lhotka - 30, Pstruží -6, Čeladná - 1, Kunčice - 8, Václavovice - 17

Lašsko

Lašsko, jakožto etnografické území čítá několik pospolitějších celků. Přechodnou oblastí, která byla silně zasažena valašskou kolonizací, ale nářečně se druží k Lašsku, je Frenštátsko. Další oblastí je pak Kravařské Lašsko (oblast okolo Příbora), Ostravské Lašsko (především jižně od Ostravy), Místecko (oblast podél řeky Ostravice, např. Palkovice, Metylovice, Chlebovice, ...) a Frýdecko představující území starého Frýdeckého panství, i zde však je cítit silný vliv valašské kolonizace.

Hranice Lašska je vymezena asi takto: Od slovenských hranic u Bílé po hřebenu Beskyd až k Trojanovicím a Frenštátu (základním orientačním a dělícím bodem je vrch Pindula), dále přes Lichnov, Štramberk a Rybí až k povodí řeky Odry (v okolí Nového Jičína zde tvoří ohraničení německá kolonizace).

Dále pak přes Studénku, po Odře na sever a jižně od Vratimova k Sedlišti, Bruzovicím a Dobré. Poté směrem na jih východně od Frýdlantu a Ostravice znovu k Bílé (přesně určit ohraničení s Těšínským Slezskem je velmi složité, nářečně je zde totiž oblast velmi nejasná).Toto je pouze přibližné určení, a to podle nářečí, kterým se zde mluvilo.

Typy tanců na Lašsku

Zvrtek

Jeden z charakteristických lašských tanců. Řadí se do skupiny tanců točivých a je postaven na dvoudobém rytmickém základu. Největší zásluhu na rekonstrukci Zvrtku má Věra Šejvlová, která zachytila taneční krok od Veroniky Švrčinové, známé zpěvačky a tanečnice z Buřonky na Gruňu. Při předzpěvu je zde jistý rytmický ohyb - přenášení váhy z nohy na nohu. Při první mezihře víří pár na místě v kolovém držení, přičemž krok obou v páru je shodný (základem je zvrt na přední části chodidla). Během druhé mezihry tanečník obyčejně improvizuje (přitom je ale cifrování zase drženo při zemi). Tanečnice se točí okolo své osy a zachovává krok.

Skok

Vznikl jako protipól sólových ženských tanců v prostředí horských pasteveckých salaší. "Je přibitý do země, jeho cifry jsou hranaté a pohyby úsečné" (Věra Šejvlová). Způsob doprovodu nebyl vždy instrumentální, zprvu byl Skok doprovázen jen vokálně. Z této prvotní vazby na rytmiku řeči a zpěvu vychází jisté rytmické nerovnosti. Oproti zvrtku je skokový duvaj mnohem kratší a průběh taneční série je poněkud jiný. Začíná se pomalým předzpěvem. Tanečník si jen jakoby "ozkouší" taneční parket. Po několika pomalých slokách, kdy způsob tanečních cifer je velmi zdrženlivý, se tempo poněkud oživí. Postupně zrychlovaný duvaj přejde posléze v odrážku. Nejrychlejší taneční tempo představuje tzv. "friško", které si poručí tanečník. To také taneční sérii obyčejně uzavře.

Starodávný

Je to jediný třídobý točivý tanec. Zpočátku jej pravděpodobně tančily jen ženy. Má slavnostní charakter a proto bývá často tancem svatebním. Během předzpěvu pár chodí starodávným krokem po kruhu nebo volně po parketu. Při dalších dvou slokách pár víří na místě v kolovém, nebo polootevřeném držení. Tempo se během hraných slok o polovinu zrychlí, ale na sloku zpívanou se vrátí zpět do původního tempa. Při přechodu z pomalého tempa na rychlejší je zpívaná sloka ukončena na těžkou dobu posledního taktu. Pro ukončení taneční série se užívá dvoudobá dohra s duvajovým (zvrtkovým) doprovodem.